O masáži
Definice masáže
Masáž lze definovat jako speciální proceduru, která je využívána především k upevňování tělesného i duševního zdraví, k posilování organismu, ke zvýšení výkonnosti nebo k regeneraci po fyzické i psychické zátězi, ke zlepšení celkového vzhledu, popřípadě k léčení nebo doléčování některých chorobných a poúrazových stavů.
V podstatě lze provádět masáž manuálně nebo pomoci nejrůznějších mechanických pomůcek a přístrojů.
Z hlediska manuální masáže lze masáž definovat jako souhrn speiálních masérských hmatů, kterými působíme na tělo za účelem ovlivnění stavu organismu, zejnéna posílení zdraví, zdatnosti í zvýšení celkové odolnosti.
Význam masáže pro člověka
Je nesporné, že odborně provedená masáž působí na tělo i duševní stav člověka velmi kladně. Zájem o využívání masáže zvláště v poslední době silně stoupá, což souvisí s postupným lepším uvědomování si hodnoty vlastního zdraví a potřeby zvyšování práceschopnosti, zlepšování výkonnosti a celkové kondice jak ve sféře tělesné, tak duševní. Masáž, zvláště manuální, může přímo i nepřímo přispívat k prevenci pracovních i mimopracovních úrazů a různých zdravotních obtíží, např. bolestí svalů, šlach a kloubů. Masáží lze také zkvalitňovat regeneraci sil po práci či jiné zátěži, a přispět tak k rychlejšímu odstraňování únavy. Masáž může popřípadě i vyrovnávat určité následky jednostranných činností, které jsou často příčinou zvíšené únavy, nesprávného držení těla a různých bolestivých stavů.
Masáž celého těla přispívá i ke zlepšení celkového vzhledu a zpomaluje vznik takových příznaků stárnutí organismu, jako tvorba vrásek, zhoršení stavu kůže a podkoží a řada dalších. Celková masáž, zaměřená zvláště na svalový aparát a klouby, je důležitým doplňkem kvalitní tělesné kultury moderního člověka.
Nejlepší zkušenosti s využíváním masáže mají sportovci, kteří používají sportovní masáž, což je masáž upravená pro posilování zdravého organismu, pro usnadnění udržování kvalitní tělesné i duševní kondice, pro zlepšení celkového stavu a vzhledu i pro náležité odstraňování únavy po tréninku či závodech.
Sportovní masáž však může být výhodně využívána nejen aktivními sportovci a turisty, ale i dosud nesportujícími osobami, pro které může být nejen příjemná, ale i nanejvýš potřebná.
Hystorie masáže
Slovo masáž je odvozeno z francouzkého massage, to pak z řeckého massein. Základ tkví pravděpodobně v arabském mas. To vše znamená hníst, tříti. Původ masáže musíme hledat v dávných dobách, neboť již primitivní člověk věděl, že bolest zraněného či nemocného místa dříve vymizí, když si je bude třít. Masáže se rovněž používalo k odstranění únavy nebo k osvěžení organismu.
První písemné zmínky o masáži nalézáme v knihách Kunfuciových. Bul to čínský filozof. Číňané prováděli tepáví hrudníku spolu s dechovou gymnastikou. Vysoká úroveň masáže v číněse udržela dodnes. Masérské umění se z číny přeneslo později do Indie, kde se stalo součástí denní hygienya patřilo k pravidelným návikům. Z Indie přenesl techniku umění masáže do Thajska ajurvédský lékař, přítel Buddhy Shivago Komorpaj pred 2500 lety a v současné době je tato země svými masážemi proslavená po celém světě. Dále nacházíme zmínky o masáži z Egypta, kde se používá účinek masáže s účinkem chemicko-fyzikálním. Od nich se později naučili masáž Židé, hlavně však kněží,kteří ji obestřeli rouškou obřadnosti.
Tak jak se přesunovala kultura satověku, tak se rozšiřovaly i znalosti medicínské a tedy i masážní. Došlo k rozšíření této činnosti do starověkého Řecka. Hippokrates, který žil v roce 400 př. n. l., používal masáže jednak k léčení zlomenin, jednak jí uvolňoval napjaté svalstvo a ochablé utužoval. Také starověký Řím převzal masérské znalosti od Řeků. Nejslavnější lékař římského imperia Claudius Galenus ji používal jako pomocného prostředku pro nejlepší atlety či giadiatory.Před závodem nebo zápasem používal dráždivé masáže, po skončení pak použíl lehčí masáž, která odstraňovala únavu.S úpadkem starověké kultury došlo k úpadku i zdravovědy.Středověk provázela velmi špatná hygiena a nízká úroveň lékařství. Rozšiřovaly se nakažlivé choroby, vznikaly epidemie moru a neštovic. Tento stav trval až do 16 tého století, kdy rozkvět renesance ve Francii vedl opět k zájmu o lidské tělo. Z řady lékařů jsou hlavně známí Adri a Tissot. Andri je tvůrcem slova ortopedie. Tissot pak doporučoval masáž a léčebný tělocvik. Rozvoj masáže pak nastal teprve v minulém století zásluhou švédského lékaře Petr Linga, který se stal otcem novodobé masérské techniky. Petr Ling ji zařadil mezi trpná cvičení, tj. taková, která provádí cvičitel na těle cvičencově.
Masáž se stala součástí něrterých tělocvičných sistémů, hlavně severských národů. Jiné tělocvičné soustavy, např Tyršova soustava sokolská, Jahnův německý tělocvik atd., ji naproti tomu nepoužívaly.
Pokračovatel Per Lingovy masáže se stal Johan Georg Mezger ( Holanďan ) a Albert Hoffa ( Němec ). U nás se v té době oběvila první učebnice o masáži a napsal ji Vítěslav Chlumský ( 1906 ). Ten se nsučil masírovat právě u Hoffy. Chlumský je znám rovněž jako zakladatel první ortopedické kliniky v Bratislavě ( 1921 ).
Od Mezgera se naučil masáž Polák Isidor Zabludowski, žák Vojenské léksřské akademie v Petrohradě. Ten zřídil při berlínské chirurgické klinice zvláštní masážní oddělení. Sám propracoval techniku masáže natolik, že sice vychází z Lingova učení, ale zavádí podstatně více úkonů. Masážní techniky rozdělujeme do tří skupin 1.výkony hnětací, 2. výkony nárazové, 3. výkony trpné a činné.
Rozvoj klasické masáže pochází od Zadludowského, neboť používá více masérských úkonů. Pokud totiž masér provádí jen několik hmatů, velmi brzy se unaví fyzicky i psychicky. Masér, který střídá výkony těžší a namáhavější s výkony méně namáhavými, se tolik neunaví. Postup masérských hmatů je do určité míry libivilný. Zpravidla však zahajujeme masáž třením, při kterém roztíráme pomocný masážní prostředek. Po tření přistupujeme k vlastní masáži, nejčastěji v tomto sledu: vytírání, hnětení, tepání, chvění, pasivní, event. aktivní pohyby.
Od Zabludowského se naučil masáž bývalý přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze prof. Dr.Eduard Cmunt,který u nás maséřskou školu zavedl a vychoval řadu masérů. Dr Cmunt vydal příručku Masáž, lázeňské úkony a pedikůra. Z celé řady dalších našich lékařů, kteří se zabývali masáží, nutno jmenovat Dr.Karla Přerovského, bývalého ředitele významného ústavu balneologického v Praze, který o masáži píše ve svých knihách. Sportovní masáží se zabýval profesor Dr.Miroslav Jaroš, bývalý přednosta ortopedické kliniky v Praze.
Teprve po druhé světové válce se sportovní masáž začala postupně přednášet v některých tělovýchovných kurzech. Sportovní masáž byla zařazena do povinné výuky budoucích tělovýchovných pedagogů na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze, Trenérské škole při FTVS a dalších školách. Katedra tělovýchovného lékařství FTVS sjednotila medodiku sportovní masáže.